Žáci sedmého ročníku společně se svým TU a studentkou PF TUL Veronikou Švábovou, která v rámci závěrečné fáze svého studia učitelství plní v naší škole měsíční souvislou pedagogickou praxi, vyjeli do CHKO Jizerské hory objevovat krajinu, ve které mají to štěstí žít, znovupoznávat po uplynulých prázdninách své spolužáky a především sami sebe. Zázemím k tomuto procesu jim byl srub 22. kmene roverů skautského střediska Stopa Liberec v lokalitě NPR Poledník. Prostředí historické lovecké chaty spravované poslední desítiletí libereckými skauty patří podle znalců Jizerek k těm nejkrásnějším. Ovšem pozbývá přepychu, který dnes považujeme za samozřejmý, ba nutný k tomu, abychom si dovedli představit jakýkoliv vícedenní pobyt. Absence elektřiny, vodovodu, nebo splachovací toalety je pro mnohé vykročením daleko za standard a pohodlí domova.
Naše dny byly naplněny pobytem a pohybem v přírodě, přípravou ohně a jídla ve venkovním prostředí. To nám zpestřil noční přívalový déšť, který nenechal v lese větvičku suchou. Díky tomu se mohli ti, kteří mají o podobné dovednosti zájem naučit, jak si poradit aby to hořelo i bez podpalovače, které dřevo vybrat, i když je mokré, jak ohniště připravit, i když v něm ještě před několika hodinami stála voda…
Výlet na Holubnický hřeben s výstupem přes Ptačí kupy po vydatném dešti z předchozí noci vyžadoval nejenom přiměřenou tělesnou zdatnost, ale i jistou míru pohybové koordinace, rovnováhy a vůle.
A pravě to je důležitou složkou výchovy, která děti v tomto věku může napomoci kladně formovat. Nikoliv výhradně pohodlí a bezchybný servis. Vystavení podmínkám, které nezakoušejí běžně, vyžadují od nich jistou míru překonávání překážek, vlastních limitů, nutnost vzájemné podpory atp.
Do Liberce se vracelo všech 14 dětí, které ve středu společně vyjeli, lehčí o snědené potraviny, těžší o trochu toho bláta na oblečení a v botách, bohatší o společné prožitky a snad i o prohloubená a upevněná přátelství, která jim napomohou cítit se ve škole lépe a mezi svými.
Děkujeme 22. oddílu za zapůjčení srubu.