Pozdní jaro a začátek léta je ve školním roce obdobím, kdy podmínky přímo zvou k výuce mimo školu. V pátek 12. 5. se proto vydali žáci devátého ročníku do PR Meandry Smědé, aby vědomosti nabyté v učebně ověřili, prohloubili, konktretizovali… přímo  v terénu. Řeka a její okolí je tou nejlepší učebnou biologie, nebo fyzické geografie jakou si dokážeme představit. Proto jsme se do základů života společenstev osidlujících říční nivu i do jejich hydrologických vlastností zanořili pomocí pozorování a technologií, které nám umožnily mapovat v terénu stanoviště pěvců, měřit základní charakteristiky počasí a říčního toku.

Vše zaznamenáno na strukturovaném pracovním listu, který slouží pro sběr terénních dat putuje zpět do školy, kde nás sebrané údaje zaměstnají v jejich pečlivém zasazení do kontextu celku, kterým sledované území žije.

Na školním rajčeti průběh dne zaznamenala paní učitelka Holemá. Podívejte se, aby nebylo pochyb, že výjezd byl hodnotný nejenom po stránce zkušeností a poznatků propojujících teoretické vědomosti s jejich využití při práci v terénu, ale byl to také příjemně strávený školní den.

Fotogalerie.

 

 

V pátek 5. 5. žáci 6. ročníku objevovali proces vzniku půd a jeho souvislosti s vnějšími krajinotvornými činiteli v blízkém okolí školy. Krásné počasí nám hrálo do karet a podařilo se nám objevit drobný sesuv, kde byl odkryt půdní horizont až na matečnou horninu. Tou je v našem okolí povětšinou hlubinně vyvřelá liberecká žula. Hledali jsme ale i další nerosty a objevili například část sopečného tufu. Popisovali jsme si také rozdíly, mezi žulou, kterou nacházíme v našem nejbližším okolí a tou, která tvoří Černostudniční hřeben.

Učit o krajině je nejlepší přímo v ní. Narozdíl od učebny, byť moderně vybavené skýtá bezprostřední kontakt s přírodním prostředím, které se snažíme systematicky, pohledem přírodovědce poznávat také v Zeměpise.

V dnešní praktické hodině pracovali sedmáci s první silou, kterou jsme objevovali v rámci fyziky. Byla jí síla magnetická. Po shlédnutí videoukázek měli žáci možnost sami si ověřit, jak prokázat existenci jevu, který nemůžeme potvrdit přímým pozorováním. Za to jeho existenci zvládneme odvodit pomocí experimentu. Prokázali jsme tak nejenom existenci a orientaci magnetického pole, ale ukázali si také projevy elektromagnetické indukce – tedy jevu, který nám umožňuje mj. vyrábět elektrický proud.

Ukočírovat tuhle partu jako celek není úplně snadné. Ne, že by bylo třeba ve třídě slyšet pomyslné spadnutí špendlíku. Při laboratorní práci je ale třeba prokázat smysl pro systematickou práci, dodržovat pracovní postupy, mít pracoviště v pořádku, spolupracovat s ostatními členy týmu…s čímž mnohé děti měly, mají a zřejmě i budou mít těžkosti. V každém případě jsme společně jejich kompetence k učení a spolupráci, pokud o to měly zájem opět posunuli o kousek blíž směrem k ideálu, jemuž se všichni můžeme pouze snažit

přibližovat.

S minulým školním týdnem se šesťáci a sedmáci loučili na školním hřišti dvouhodinovkou „těláku“. Protože nám přálo počasí, mohli jsme využít vhodných podmínek k tomu, abychom se věnovali atletické průpravě a ukázali si, že hlavu nám zamotá nejenom matematika, fyzika, nebo český jazyk… Na programu byla po rozcvičení a atletické abecedě cvičení podporující rozvoj rychlostních a koordinačních předpokladů. Řadu kuželů bylo potřeba projít tak, aby se podle barev každé konkrétní z nich dotýkala vždy jedna končetina a protože barvy jsou rozloženy náhodně, proběhnout to s doteky přesně a svižně bylo opravdu náročné, ale také zábavné. Na závěr si žáci vyžádali společnou vybíjenou a zvládli zápas i přes to, že „malé“ hřiště bylo na rozdíl od atletického oválu stále vlhké a tím i poměrně kluzké.

Hodiny TV v září a říjnu vedeme ve dvou. Ku pomoci a za účelem získání cenných učitelských zkušeností přímou prací v každodenní učitelské realitě absolvuje měsíční praxi u svého mentora student PF TUL Jakub Souček. Rozdíl v míře podpory a pozornosti, kterou můžeme věnovat v učitelském tandemu jednotlivým žákům jež v běžném režimu školy musí zvládnout každý vyučující sám, je více než citelný. Proto je škoda, že „vzdělávání na prvním místě“ je prioritou pouze na předvolebních billboardech na měsíc jednou za čtyři roky. Každodenní realita školy je těmto krásným obrazům na míle vzdálená 🙁 

Osmáci již několikátý blok vytváří svou mapu severoamerického kontinentu. Na rozdíl od v současnosti převládající digitální podoby mapových děl nám virtuální prostředí slouží pouze jako zdroj faktických informací. Samovolně se tak seznámíme se základními digitálními mapovými podklady, které při studiu regionálního zeměpisu lze využít. K nim přidáváme přesah, který umožňuje vlastní výtvarné pojetí a vyjádření jednotlivých spolupracujících dvojic. Krom technických záležitostí vlastních kartografům, mezi něž patří práce se zeměpisnou souřadnicovou sítí, správným měřítkovostním poměrům vzdáleností a ploch, využitím základních prvků kartografického jazyka atp. vstupují do hry také např. práce s kompozicí a barvami.

Jde o v celku složitou a komplexní práci s níž si naprostá většina žáků doposud radí velice zdařile. Zanedlouho výstupů z naší práce využijeme způsobem, který si častěji laická veřejnost s výukou zeměpisu spojuje. Přijde „test ze slepé mapy“, čítající 36 pojmů z šesti kategorií.

Osmáci se zkrátka připravují na to, co náš školní systém produkuje s takovou oblibou. Testování. Měření výkonu. Hodnocení.

V příštím školním roce možná osmáci schopnosti nabyté testováním v Zeměpise  ocení, coby přípravu na zvládání testů v rámci nácviku testové strategie a dovednosti systematicky se učit, které budou potřeba u přijímacího řízení na SŠ. Právě při této „hravé práci“ ,  kterou je obtížné bodovat, známkovat, opravovat atp. totiž v rámci řady rozhovorů nad tím, co kde, jak a proč zachytit, ztvárnit, vyřešit se připravujeme mimovolně k tomu, aby nás testy nepřekvapily.      

V úterní TV se žačky šesté a sedmé třídy pustily do disciplin, které v sobě spojují gymnastiku s akrobacií. Vše po důkladné rozcvičení celého těla ve formě dynamického a statického prohřátí a protažení všech svalových skupin, sérii kompenzačních cviků, vyrovnávajících chybné pohybové návyky spojené mj. s dlouhým sezením ve školní lavici a sérií cviků podporující správné postavení těla, tzv. posturálních svalů, kterému se v poslední době říká „core training“.

Některým dívkám, to šlo lépe na kruzích, jiné vynikly na gymnastickém žíněnkovém pásu. Část skupiny podnikla první kroky na seznámení s přeskokem švédské bedny, nebo první krůčky na balanční kouli…

Právě švédská bedna přinesla nečekaný zážitek. Jedna skupina ji totiž oživila a navíc zaříkáváním tajných zaklínadel a silným soustředěním přivedla do pohybu. Tím jsme se dostali od striktně tělovýchovného pojetí hodiny blíže k moderním cirkusovým kouskům, popř. na hranu divadelního využití pohybu.

Zkrátka a dobře si každá skupinka našla tu formu pohybu, která ji dělá radost. A pohyb by měl být  především o radosti…